Betaglukany

Glukany jsou polymery glukózy a v přírodě se vyskytují v nejrůznějších konfiguracích. Biologicky nejaktivnější glukany představují ty, které mají základní řetězec tvořený z molekul glukózy spojených v pozici 1,3 a postranní glukózové řetězce připojené v pozici 1,6. O takových glukanech mluvíme, i když zjednodušeně, jako o β-glukanech.

Přírodních zdrojů je celá řada, nejčastěji byly testovány β-glukany izolované z kvasinek (běžné pivovarské či pekařské kvasnice Sacharomyces cerevisie), nejrůznější houby a obiloviny. Důvodů je celá řada, hlavní je víceméně tradiční, tj. izoluje se z toho, co je považováno za součást lidového léčitelství, částečně dané větší dostupností jednotlivých zdrojů. Jednotlivé β-glukany se významně liší v konfiguraci, větvení, molekulové váze, rozpustnosti a trojrozměrné struktuře a všechny tyto rozdíly se výrazně odrážejí v jejich biologických vlastnostech.

Studie biologických vlastností β-glukanů se nejdříve zaměřily na infekční imunitu a později na oblast rakoviny. V oblasti infekční imunity byly β-glukany opakovaně aktivní při eliminaci všech testovaných bakterií a parazitů, včetně anthraxu. Po úspěšných výsledcích byly v polovině osmdesátých let v Japonsku povoleny dva typy β-glukanů, Lentinan a Schizophyllan coby podpůrná léčba při léčbe některých typů zhoubných nádorů (především rakoviny žaludku a pankreasu). Glukany se používají dodnes a periodicky dochází k zvyšování jejich účinku. Navíc se podařilo opakovaně prokázat, že glukany výrazně snižují negativní účinky spojené s chemoterapií či ozářením. β-glukany totiž výrazně aktivují buňky kostní dřeně a zvyšují jejich dělení a proliferaci. Díky účinkům β-glukanů tak dochází k mnohem rychlejší obnově buněk kostní dřeně (ale i dalších orgánů), poškozené chemoterapeutiky.

O imunoaktivním působení β-glukanů existuje v současné literatuře více než 4 500 publikací v recenzovaných, často prestižních časopisech. Stimulační účinky nejrůznějších β-glukanů byly popsány již u evolučně primitivních Arthropod, a β-glukany jsou považovány za jeden z evolučně nejstarších obranných mechanizmů organizmu.

Většímu rozšíření β-glukanů v klinické praxi zatím bránilo nedostatečné pochopení mechanizmu jeho účinků. Teprve v posledním desetiletí se podařilo tyto mechanizmy odhalit. Byla to právě naše vědecká skupina, která objevila, že pro biologické účinky β-glukanů jsou nejdůležitější receptory pro C3 složku komplementu, tzv. CR3 receptory. Ty existují na většině buněk účastnících se imunitních reakcích, tj. na neutrofilech, makrofázích a na NK buňkách. Pokud se na receptor CR3 naváže jak C3 složka tak i glukan, dojde ke změně receptoru a uvolnění některých vazebných míst. Následuje aktivace receptoru a přenos signálu do buňky, což vede k degranulaci a tím uvolnění bakteriolytických a bakteriostatických molekul. Bez β-glukanu tato série reakcí nenastane, neboť samotný komplement nedokáže receptor CR3 aktivovat.

Tento mechanizmus účinku se podařilo prokázat řadou experimentů – nejdříve pomocí blokování jednotlivých částí CR3 paletou monoklonálních protilátek, později pomocí speciálního kmene myší, kde byla genovou manipulací zablokována exprese CR3. U těchto myší potom β-glukan neúčinkuje.

β-glukany byly nejdříve používány v injekční podobě, teprve v posledních 15 lety se podařilo prokázat, že β-glukany jsou stejně účinné i v případě, kdy jsou podávány orálně. Ukázalo se, že glukan prochází gastrointestinálním traktem a je vychytáván M buňkami střeva. Ty ho předávají okolním makrofágům, které glukan pozvolně degradují na malé, rozpustné molekuly, a současně jej roznášejí po celém těle. Do tří dnů po orálním podání β-glukanů je můžeme experimentálně prokázat prakticky v každé tkáni.

Z klinického hlediska byly potom ještě důležitější další studie. Onkologie totiž stále častěji využívá k léčbě nádorů tzv. humanizované monoklonální protilátky. I když je mechanizmus jejich účinků široký, jen v ojedinělých případech skutečně dokáží nádor zlikvidovat. Řada nezávislých studií prokázala, že pokud se současně s monoklonálními protilátkami podává také β-glukan, jsou jejich účinky mnohonásobně vyšší. V případě známého Herceptinu zvyšují jeho účinky o 60 procent.

Otázkou proto zůstává jak je možné, že β-glukan již dávno nepatří mezi oblíbené léky. Důvodů je hned několik. Počet individuálních glukanů je prakticky stejně velký jako je počet zdrojů použitých k jejich izolaci, takže v praxi existují jak vysoce účinné glukany, tak i glukany s malou biologickou aktivitou. Ve více méně amatérských podmínkách navíc není možné zaručit u odlišných izolátů stejné vlastnosti. Proto je možné doporučit pouze β-glukany, které pocházejí od velkých výrobců, schopných zaručit jak velké výrobní šarže, tak i minimální variabilitu a dokonalé testování.

V poslední době se ale situace velice výrazně mění. Nejdříve se β-glukany začaly používat pro zvýšení obranyschopnosti komerčně významných zvířat. β-glukany jsou tak již několik let obsaženy v krmivu pro více než 80 procent všech komerčně chovaných lososů, β-glukan se využívá i v komerčních chovech krevet.

Vedle toho se výzkum konečně dostal tak daleko, že začaly probíhat klinické zkoušky. V současné době jich současně probíhá nejméně 19, od Spojených států přes Filipíny až po Norsko. A nejedná se pouze o prokázání toho, že β-glukan neškodí, některé studie jsou již ve stádiu klinických zkoušek II a III a předběžné výsledky naznačují mimořádné úspěchy při léčbě rakoviny žaludku, plic a angiosarkomů.

β-glukany jsou vhodné jako podpůrná léčba zejména v těchto oblastech:

  1. Rakovina
  2. Negativní následky chemoterapie či ozáření
  3. Snížení vysoké hladiny cholesterolu
  4. Infekční imunita

Proto vítejte na webových stránkách, na kterých se budeme snažit detailně vysvětlit, jak glukan v těchto základních oblastech účinkuje. Vedle samotného textu získáte také přístup k nejdůležitějším publikacím, popisujícím účinky β-glukanů.

Náš obranný systém patří mezi nejvýkonnější systémy lidského těla. Beta glukan je unikátní přírodní komplexní polysacharid.

Autorem textů je Prof. Dr. Václav Větvička, Ph.D. přední světový odborník na glukany

Prof. Dr. Václav Větvička, Ph.D.