Historie betaglukanů

Betaglukany jsou přírodní polysacharidy, jejichž imunomodulační vlastnosti byly díky dlouholetým výzkumům detailně popsány a charakterizovány. První zprávy o biologických účincích polysacharidů jsou více než 60 let staré, nicméně první bližší znalosti pocházejí až ze šedesátých let, kdy se výzkumu věnovala především skupina vědců z New Orleansu. Betaglukany byly původně identifikovány jako součást zymozanu (což je hrubý extrakt buněčných stěn kvasinek), která je zodpovědná za aktivaci komplementového systému. Teprve později se přišlo na to, že právě betaglukan je účinnou součástí zodpovědnou za příznivé účinky. V osmdesátých letech se prudce zvedl zájem o přírodní modulátory, a ani betaglukany pochopitelně nezůstaly stranou zájmu. Zájem se objevil doslova po celém světě a za posledních dvacet let patří betaglukany mezi nejvíce studované imunomodulátory.

Imunomodulační účinky betaglukanů byly otestovány na široké paletě laboratorních i ostatních zvířat, jen tak namátkou můžeme jmenovat ryby, krevety, kuřata, myši, králíky, krysy, morčata, ovce, prasata, koně a krávy. Imunostimulační účinky betaglukanů jsou tak jedním z nejobecnějších biologických účinků v celé živočišné říši a dosud nebyl nalezen biologický druh, který by byl vůči stimulačním účinkům betaglukanu rezistentní. Tento fakt dále podporuje tvrzení o prospěšné funkci betaglukanů, neboť biologické aktivity betaglukanů jsou pravděpodobně obecným biologickým jevem, který se objevil již velmi dávno.